Středoevropský pohár Maďarsko
11-13.9.2009
Ranch El Bronco, aneb Maďarsko tatarská anabáze.
Náš výjezd do Maďarska by se dal i nazvat: Neuvěřitelné věci se stávají. Nebo : Kdo tam nebyl neuvěří . Já ( Hanka), děda, Venda, Miša , Avalanche a Angelina jsme se ve čtvrtek nasáčkovali do auta, připřáhli malý vozík ( Jirka ho nazval malá králíkárna ) a vyjeli na jih. Cesta byla dlouhá cca 513 km. Naštěstí jsme skoro celou dobu, až na posledních 40 km jeli po dálnici, což bylo pro Avinku lepší. Mě sice bolela pravá noha od stání na plynu, ale co bych pro pohodlí naší Avi neudělala. Po cestě jsme si udělali dvě malé pauzy a asi po sedmi hodinách jsme sjeli z dálnice. Zbylých cca 40 km jsme jeli po krajině, která se nám velice líbila, hezké domečky, ohrady, vinice a pak už jsme vjížděli na polňačku u ranche El Bronco , poblíž městečka Izsak. Netrpělivě jsme očekávali vjezd do ranče, který jsme viděli doposud jen na netu. Všude kolem nás byl jen písek a rostliny, které Avi neshledala poživatelnými. Takový začátek malé pouště. Po pár kilometrech nám GPS zahlásila, že jsme na místě. Přes zvířený prach jsme moc neviděli, ale co jsme potom viděli, se nám celkem líbilo. Dvě velká kolbiště,jedno menší, ohrádky s koňmi, halu, stan s občerstvením, stáje a další. Avinku jsme hned složili z vozíku a ta jen kulila očka, kam že se to dostala.
Náš děda lingvista se vydal hledat office kancelář a za chvíli se mu to podařilo. Šli jsme se pozeptat, kde máme parkovat a stanovat a kam s Avi a další důležité věci. V office kanceláři seděly asi tři Maďarky, takže konverzovat s nimi nezvládl ani náš děda. Naštěstí se po chvíli objevili manželé Pohlovi a holky Kamírovy. Nadšeně jsme vítali známé české tváře, ale oni nás tak nadšeně nevítali a doporučili nám, ať zase honem rychle odjedeme, že je to tu hrůza. Ze začátku jsme nevěřili, ale měli pravdu. Parkoviště s vozíky bylo od areálu cca 500 m. Procházelo se po velmi prašné a písčité cestě mezi domorodci, kde na nás vždy čekalo tak deset místních štěkajících psů. Členové české výpravy byli znechuceni – a právem, že nemůžou parkovat a mít vozíky u aut, ale o dalších pár set metrů dál. Představa stanování u aut s vozíky byla pro Maďary nereálná. Naštěstí jsem se zeptala jednoho z organizátorů Šaňa, který mluvil česky a ten nám to povolil. Toho jsem se držela při další nervy drásající konverzaci s pořadateli u boxů a parkoviště. Postavila jsem vozík , vedle auto a přez ně přehodila plachtu, která nám později poskytla stín i ochranu před deštíkem. Holky i děda si vedle auta postavili stan. Nedbala jsem výhrůžek místní ochranky a lámanou angličtinou jim řekla, že vozík nepřeparkuji, nebo raději ihned odjedeme domů. Pořadatelé svolali pracovní poradu a naštěstí nám to, i když s nechutí povolili. Marcela Kamírová si přitáhla vozík, Jirka Pohl postavil svůj velestan a mysleli, jsme, že je vystaráno. Ale nebylo . Asi za hodinu přišli pořadatelé znovu, že se mají Kamírovi i Pohlovi s auty, vozíky a stanem přestěhovat o pět aut dál. Nikdo nepochopil proč, protože druhý den na jejich místě stan stál.
Mysleli jsme, že máme to nejhorší za sebou, ale to jsme se mýlili. Další větší zádrhel byl v sociálních zařízeních. U boxů a aut, byly hned na začátku pouze dvě mobilní WC budky na všechny výpravy a to hned vedle ochranky - chudáci . Celé čtvrteční odpoledne jsme hledali slíbené sprchy. Večer jsme jednu našli ! Na dámských záchodcích, voda tekla jen kapkami , občas i ne, takže namydlit se bylo riziko, že nic nespláchnete. Nejdřív jste museli cca hodinu a víc čekat, než se do sprchy dostanete a pak na ni v pravidelných minutových intervalech někdo bušil ať už vylezete ven. Některé dny jsem raději volila variantu kýbl a ohřát trošku vody.
Pro stravování jezdců pořadatelé připravili stan, na výběr byla dvě jídla a to Jirka Pohl říkal, že na jedno se nedalo ani podívat a druhé se nedalo jíst. Na tuto variantu jsme ale byli připraveni a vezli s sebou zásoby. Zvláštní bylo i to, že na ranči se neplatilo forinty, ale peníze se musely proměnit na Bronco dolary ( prý kvůli stvrzenkám a dalším daňovým věcem).
Avi jsme ustájili v mobilních boxech, stála vedle hřebce . Seno bylo až na malé vyjímky hezké a i sláma krásná. Každý box, jehož stěny byly koženkové nebo co to bylo za materiál měl okénko a koník mohl vyhlížet ven, což bylo výborné na dýchání. K večeru šla Venda s Avi trošku potrénovat a potom jsme už vytáhli své zásoby a doplňovali tekutiny.
Pozdě večer dojel Pavel Málek se svou Mařenou ( avií) , která po cestě trošku zlobila. První noc jsme toho moc nenaspali, protože Slováci naproti chlastali jak o dušu a prdlé Slověny řvaly, jakoby jim za to platili. Když jsem kolem třetí ráno usnula, vzbudila mě Angie, která spala se mnou ve vozíku, velkým vrčením. Myslela jsem, že tam máme nezvaného návštěvníka, ale to se jen děda snažil vykutálet ze stanu J . Angie byla po celou cestu i pobyt parádní . Pobíhala na volno, seznamovala se se spoustou kamarádů a vůbec jí nevadil jazykový problém. Jako vždy budila zájem svým modrým okem a absencí ocásku. Chodila na návštěvy i do ostatních stanů a vozíků, obcházela lidičky sedící u arény a nechávala se hladit, chodila s Vendou na vyhlašování, dávala si u stánku zmrzlinu, nechala se napájet polským závodníkem a další blbinky. Jen jednou jsem se lekla, holky šly odvést Avinku do boxu a za chvíli hledám Angie a ona nikde. Volám pískám , tak jsme s dědou mazali k autu a ona už tam ležela ve stínu. Mrška jedna!
Po probdělé noci jsme se ráno nadlábli, holky šly na schůzku výpravy a vedoucí našli spát pod plachtou J . Měli jsme čas, Avi měla startovat až v 14,30 hod. Čas se neustále posouval od 12-ti do 14.30 , ale opravdu startovali daleko později. Startovní pole bylo početné a výkony závodníků – až na vyjímky, moc hezké. Závody posuzovali dva američtí rozhodčí a netušili jsme jak holky skončí. I po mnoha urgencích bylo vyhlášení této disciplíny a dekorování až v sobotu pozdě odpoledne. Zvláštní bylo, že na prvním místě se umístily 3 závodnice ( Tereza Kamírová na 1 a 3.m , Venda na 2 a 2. m a polka na 3 a 1 m. ).Vyhlašování a dekorování byla další kapitola, kterou Maďaři vůbec nezvládli, nevyhlašovalo se po odjetí, ale vždy o hodně později, klidně i druhý den. Předávaly se špatné poháry, nedávaly výhry ….
V pátek večer se konala na ranči buggie party a rachot byl až do dvou do rána.
V sobotu dopoledne se jel trail. Prohlídku trailu nejdřív zakázali, ale potom povolili aspoň prohlídku bez koní. Avi zajela celkem hezky a výsledky jsme se dozvěděli už večer!
Odpoledne děda vzal naše holky i Terku a jeli doplnit zásoby do Tesca, po cestě zpět potkali krásné vinice a Venda neodolala J . Večer se konalo na ranči bica rodeo( jízda na býcích) a už od odpoledne proudily do areálu stovky lidí. V půl deváté večer teprve opracovávali jezdci koně na reining youth a amatér. Reineři tu měli spoustu krásných koní a bylo se fakt na co dívat! Všichni stopovali, spinovali a valili rychlé kruhy jak o život!
Kolem deváté byl až za tmy slavnostní nástup. Tuto noc vydrželi Maďaři pařit do půl šesté do rána.
Neděle měla probíhat za pomocí vedení naší výpravy ( rodina Krzytskových) , ale jejich práci a snahu hatila jedna Maďarská ženština, která roztrhala startky i výsledkové listiny, zbalila kasičku s výhrami, nejdřív odjela, pak se vrátila a zamčela se nahoře v kanceláři. Fakt neskutečné ! Pleasure se měl jet v 9.hod. Jel se v 10,30 hod. Komentátorka nehlásila jak bylo na celé závody slíbené v angličtině a slovenštině, ale v Maďarštině a občas mezi serementehároš vložila i walk nebo center. Při pleasure začali vyměňovat i pytle na odpadky a pěkně je protřepávali. Holky se jen snažily odchytit v hatlamatilce své jméno. Jaký chod mají jet jen odezíraly. Pak začal jiný komentátor při cvalu řvát stop,stop,stop a za chvíli dodal stop car- na kolem projíždějící veliké auto, ale mezitím už půlka startovního pole stála J . Nakonec jsme na ně z poza hrazení volali, jakým chodem mají jet. Iva Pohlová si zaplatila start v pleasure, závod odjela a pak zjistila, že ji rozhodčí neměli na startce a vůbec ji nehodnotili, a to by asi vyhrála!
Hned po pleasure se měl jet barel race, kam jsme přihlásili Avinku J . Co bychom pro bod za republiku neudělali. Venda vyměnila klobouk za přilbu a z pleasure mazala opracovat na barely. Na tuto disciplínu jsem se těšila nejvíc, ať se holky vyřádí ! První kolo zajela Venda s Avi parádně, jely jak čertice a za nejlepšími profi rychlostkářkými velkými koňmi zůstali pozadu o jednu sekundu. Druhé kolo zkoušela Venda jet z druhé strany, ale to nebylo tak dobré a o vteřinu se zhoršila. Výsledné 5.místo a rychlost s jakou to holky zajely překvapila nás všechny!
Pomalu jsme se balili a chtěli už jet domů, protože nás čekala dlouhá cesta, ale zmatek na office nám to nedovolil. Na závěrečný ceremoniál jsme nečekali a odjeli unavení a naštvaní bez výher domů. Snad k nám něco doputuje. Dorazili jsme před půlnocí a Barney nevěřil vlastním očím koho mu to dáváme do ohrady . Oba začali lítat, vyhazovat a nebyli k utišení.
Tak jsme se na závody těšili, areál byl hezký, koně také, rozhodčí rozhodovali dobře, výkony pěkné- daleko lepší než loni, Avi, Angie i holky super, děda se taky snažil J ! Ale špatné sociálky a jedna pipina na office to vše zkazily ! Ale i přes negativa těchto závodů, jsme rádi, že jsme tam byli a mohli reprezentovat Českou republiku. Ověřili jsme si, že i podceňovaný pony se může prosadit v mezinárodní konkurenci a rozhodčí ocení jeho výkon.
Chtěli bychom všem moc poděkovat za pomoc, radu i finance , bez kterých bychom se Středoevropského poháru nemohli zúčastnit.
A příští rok v ČR snad ahój!
H.C.
Výsledky Vendy s Avalanche:
- 1.m trail youth
- 2.m horsemanship youth
- 3.m pleasure youth
- 5.m barell race youth
Video:
Výsledky státu ke stažení
Výsledky MEC 2009 ke stažení
