Achal-teke
| Název: | Achal-teke |
| Průměrná výška: | 155-159 cm |
| Barevné rázy: | hnědáci a plaváci, ale jsou možná i další zbarvení jako ryzáci, vraníci či bělouši - cremelo. Téměř vždy je ale u těchto koní typický kovově zlatavý lesk srsti. |
| Původ: | Z pouští Turkménie |
Achaltekinský kůň patří historicky mezi nejstarší plemena. Tito koně jsou prastarými potomky proslaveného íránského chovu v nížinách Nisai. Již tehdy prosluli jako koně "nebeští". Byli tak vzácní, že se jejich ukořistění stalo i motivem válečných akcí. Achaltekinec je pokládán za nejčistšího potomka íránských - perských koní. Z dochovaných archeologických nálezů se stáří plemene odhaduje na pět tisíc let. Existují domněnky, že achaltekinský kůň ovlivnil vývoj arabského koně a tím i anglického plnokrevníka.
Vlastnit achaltekinského koně patřilo od nepaměti k vnějším znakům bohatství a moci. Jeho kouzlu propadli muži, jako byl Alexandr Veliký, Čingischán, Dáreus či Marco Polo. Byl nazýván božským, nebeským, zlatým nebo slunečným.
Plemeno je proslulé svou tvrdostí, vytrvalostí a schopností zdolávat dlouhé jízdy v písčitém a pouštním terénu. Nejslavnější zkouškou jejich vytrvalosti byla jízda z Ašchbádu do Moskvy, kterou absolvovali v roce 1935 achaltekinští a jomudští koně. Trasa měřila celkem 4128 km, z toho 960 km vedlo pouští. Cesta trvala 84 dní, s denním průměrem 50 km. Tento skvělý výkon nebyl nikdy dorovnán, natož překonán. Achaltekinštní koně jsou schopni urazit dlouhé vzdálenosti při minimální spotřebě vody.
Jsou výjimeční svou ojedinělostí, elegancí a také povahou a náklonností k člověku. Turkméni své koně již jako mladé zavírali do malých ohrad, či jam, kde na ně lidé házeli kamení, křičeli a plašili je a jen majitel koně mohl přijít a koně napojit či nakrmit. Tak se ve zvířeti vyvinulo pevné pouto ke svému pánu a mnohdy byl ochoten bojovat za jeho život. Tradiční turkmenská metoda chovu koní nezahrnovala ustájení. Koně byli před chladnými nocemi chráněni plstěnými přikrývkami. Pro zachování kondice se koně krmili dietně, potravou s vysokým obsahem bílkovin a malou dávkou objemného krmiva. Tradičním krmením jsou například granule ze sušené vojtěšky, hrudky z ovčího tuku, vajec, ječmene a kvatlamu (smažených těstových placek).
Achalteke je po anglickém plnokrevníku druhým nejrychlejším plemenem na světě. Rychlost byla totiž velmi důležitým atributem válečného koně, a tak toto plemeno bylo po staletí šlechtěno s cílem tuto vlastnost co nejvíce rozvinout. Navíc i sami Turkmenci jsou velkými fanoušky dostihů a nikoho asi nepřekvapí, že mnoho tréninkových praktik bylo Evropany převzato právě ze Střední Asie.
Popis:
- velmi jemná hlava s širokými nozdrami, velkýma, výraznýma očima a dlouhýma, pěkně utvářenýma ušima
- dlouhý, rovný a často tenký, vysoko nasazený krk
- šikmé plece s vysokým kohoutkem
- dlouhý, často slabý hřbet
- plochý hrudní koš a sklon ke slabým neosvaleným bedrům
- úzká záď se svalnatým křížem a dlouhými svalnatými stehny
- silné rovné přední nohy s dlouhými předloktími
- dlouhé zadní nohy se sklonem k šavlovitému postoji a sblíženým hleznům
- malá, ale tvrdá kopyta
- řídká hříva a ocas